Obecně o křepelkách

Čeští chovatelé drůbeže už se nespecializují při produkci vajec či masa pouze na klasické slepice, ale do popředí se stále více dostávají japonské křepelky.

Japonské křepelky

Domovinou japonské křepelky, která patří do řádu hrabavých, je východní Asie (Mongolsko, Rusko, Korea, Čína). Zajímavé je, že se jedná o tažného ptáka, který odlétá přezimovat do Indie, Bhútánu, Thajska nebo na Barmu.

• Přesto, že se chovem těchto křepelek zabývali už ve 12. století v Japonsku, na maso a vejce byly využívány až ve století dvacátém.
• Předtím byly chovány jako zpěvné ptactvo.

Manipulace s japonskými křepelkami musí být velice opatrná, mají totiž vyvinuto tzv. úlekové pelichání. Jestliže ji nešetrně chytíme za peří, zůstane nám tento chomáč v ruce. Chytání je tedy vhodnější spíše do podběráků nebo shora rukou.

Vhodné na maso i vejce

Jestliže se rozhodneme pro chov japonských křepelek, můžeme si vybrat ze dvou možností.

· Nosné křepelky, které snesou v průměru 300 vajec.

· Masné křepelky, u kterých je snůška kolem 200 vajec.

Křepelčí vejce rozpoznáme hned na první pohled. Nejen, že je velice malé, ale také je zajímavě zbarvené. Na mírně našedlé skořápce se objevují nepravidelné hnědé skvrny.

• Pokud bychom porovnali hmotnost, pak křepelčí vejce je asi 5x lehčí nežli slepičí.

Křepelky mají své nároky na teploty

Japonské křepelky jsou choulostivější na výkyvy teplot. Ideální teplota je 18-24 °C. Jestliže teplota klesá, klesá také produkce vajec. Pokud má chovatel křepelky ve venkovní voliéře nebo výběhu, pak je v podstatě nutné mít k dispozici ještě vnitřní prostory pro chladnější období.

• Křepelka se dožívá přibližně tří let.
• Pohlavní dospělost nastává už v šesti týdnech jejího života.

Kvalitním krmivem si chovatel zajistí každodenní snůšku, která ale po roce začne klesat. Křepelčí vajíčka mají v kuchyni v podstatě stejné využití jako slepičí. Jsou ale mnohem zdravější a používají se i jako podpůrná léčba při některých nemocech.

• Jestliže ho chcete uvařit natvrdo, pak počítejte přibližně s 90 vteřinami.

Více o křepelkách

Japonské křepelky mají několik různých variant zbarvení. Nejčastější je takzvané divoké, které umožňuje dobré rozpoznání pohlaví i pro začínajícího chovatele.

Základní barevný ráz - divoké zbarvení křepelek

Japonská křepelka je mezi drůbeží chovanou pro užitek výjimečná v mnoha ohledech. Jedním z nich je i velká rozmanitost v barevných rázech. V České republice se poprvé mohli zájemci o chov křepelek seznámit s jejich barevnou různorodostí na Celostátní výstavě drobného zvířectva v roce 2007, která se konala v Lysé nad Labem.

• Původní a stále nejvíce rozšířenou variantou je takzvané divoké zbarvení.

Horní část těla je v jejich případě tmavohnědá, přičemž pera mají hnědočerná až s černými proužky po stranách. Na spodní části těla je zbarvení šedobéžové až krémově bílé. Kohoutci mají na hrudi rezavě hnědou barvu a slepičky smetanovou až nažloutlou s výrazným znakem, kterým je černé kropení.

• Hlava samice je středně až tmavě hnědá se světlými líci a hrdlem.
• Samečkova hlava je v okolí očí a zobáku tmavě až rezavě hnědá s některými světlejšími znaky.
• Po stranách pod příuším mají obě pohlaví proužky. U samiček tmavě hnědé, u samečků hnědě zrzavé. U samečků se spojují v ostře ohraničený oblouk.

Společným znakem obou pohlaví jsou světlé proužky, táhnoucí se od zobáku až na záď hlavy. Slabší proužek je ještě uprostřed hlavy.

Oblíbené zbarvení u většiny chovatelů

Tento barevný ráz japonských křepelek je i přes mnoho různých dalších barevných variant stále nejrozšířenější. Proto se s ním můžeme setkat u většiny českých chovatelů. Jak bylo řečeno, existuje ale ještě celá řada dalších barevných variant.

• U nich je ale někdy menší a někdy docela velký problém rozpoznat pohlaví.
• Začínající chovatelé mohou tedy nasbírat cenné zkušenosti chovem právě těchto křepelek, které mají divoké zbarvení.

Zbarvení nerozhoduje ani o velikosti samotných křepelek a ani nemá vliv na váhu či velikost vajec. O rozdílu ve velikosti křepelek rozhoduje spíše jejich využití. Zda je chováte jako masné nebo kvůli produkci vajec.

Pokud se rozhodnete pro chov japonských křepelek, pak si můžete vybrat z několika zajímavých barevných variant. Některé barevné rázy jsou vzácnější.

Další barevné rázy japonských křepelek

Druhy japonských křepelek se od sebe odlišují v podstatě pouze barevnými rázy. Na velikost těchto opeřenců nemá barevná varianta žádný vliv. A žádná barevná varianta nevyžaduje jiné způsoby chovu nebo odchovu.

Modré a platinové zbarvení

U modrého zbarvení je zachována charakteristika divokého zbarvení, ale typická hnědočerná barva a kropení na hrudi jsou nahrazené šedou barvou. Rozlišení pohlaví je tedy celkem snadné. Obtížněji se určuje u platinového zbarvení, které je světlejší a má málo výraznou kresbu.

Zlaté zbarvení

U tohoto typu je pohlaví velice snadné určit. Samička je slámově žlutá až zlatá s výraznými černohnědými nepravidelnými lemy a kropením v oblasti hrudníku. Samec je výrazněji zlatý, ale má menší množství tmavých pírek. Někdy má sameček celou hlavu zrzavou.

Světle plavé (skořicové) zbarvení

Velice podobné zlatému zbarvení. Pouze veškeré tmavé prvky jsou nahrazeny světle krémovou až šedou barvou. Stejně světle krémová je i hlava a hruď. Rozpoznání pohlaví lze tedy nejlépe podle hlavy a zad. Samec je světlejší a nemá našedlá pírka.

Mahagonové zbarvení

Tyto křepelky mají barevnou kombinaci mahagonově hnědé a černé barvy. Rozpoznání pohlaví je v tomto případě trochu problematické. V podstatě jediným rozlišením je samečkovo sytější červenohnědé zbarvení v oblasti hlavy a hrudi.

Bílé zbarvení a anglická bílá

Varianta, kdy je jak sameček, tak i samička pouze v bílé barvě, je velice vzácná. O něco častěji se setkáme s tzv. anglickou bílou, kdy je základem bílé peří, doplněné skvrnami nebo celými plochami dalších barev. Pohlaví rozpozná zkušenější chovatel podle pohlavních orgánů.

Smokingové zbarvení

Tomuto typu se také říká Tuxedo. U obou pohlaví je spodní část těla čistě bílá a ostatní části jsou zbarvené jako křepelka divoká, mahagonová nebo platinová. I v tomto případě se pohlaví rozpozná přímo podle pohlavního ústrojí.

Konzumace křepelčího masa pozitivně ovlivňuje funkci některých našich orgánů. Je například velice bohaté na vitamíny řady B, které je nutné stále doplňovat.

Křepelčí maso - pozitivní účinky na naše zdraví

Křepelčí maso je nejen velice chutné, ale také zdraví prospěšné. A to z mnoha důvodů. Malé procento tuku je zárukou toho, že vám jeho konzumace nebude zvyšovat množství "škodlivého" cholesterolu v krvi. Tím pádem se snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob. Kromě této velké výhody je maso z křepelek i velice málo kalorické. Je tedy vhodné pro široký okruh diet. K nim pochopitelně patří i dieta redukční. Velice oceňovanou vlastností křepelčího masa je vysoký podíl vitamínů.

• A to zejména skupiny B.
• B2 (riboflavin). Tento vitamín je zapotřebí neustále doplňovat, protože naše tělo není schopné vytvořit si dostatečnou zásobu. Dalšími poskytovateli vitamínu B2 jsou játra, mléko a vejce. Riboflavin je nutný pro správnou funkci zrakového orgánu. Jeho nedostatek může dokonce způsobit i vznik šedého zákalu. Dále je důležitý pro zdraví naší pokožky, správnou funkci srdce a na metabolismus cukrů, tuků a aminokyselin.
• B6 (pyridoxin). I tento vitamín je rozpustný ve vodě, tudíž si ho tělo také neukládá. V našem těle účinkuje jako koenzym. Dalším zdrojem jsou například kvasnice, játra, banány nebo ořechy. Nedostatek tohoto vitamínu se může projevit na kvalitě naší pokožky i na celkovém psychickém stavu. Je účinnou prevencí proti nervovým onemocněním a zmírňuje depresivní stavy. Svou významnou roli hraje také u tvorby červených krvinek a protilátek. Dostatek vitamínu B6 je také nezbytný v těhotenství. Je prokázáno, že jeho dostatek zmírňuje ranní nevolnosti. Vzhledem k tomu, že napomáhá odstraňování nadbytku estrogenu z těla, je účinný při premenstruačnímu syndromu. Jeho nedostatek ale můžeme pocítit všichni. Tělo nám to dá najevo celkovou slabostí a podrážděností, záněty v dutině ústní nebo kožními projevy, kterými může být suchost nebo podrážděnost.

Dále je křepelčí maso bohaté na draslík, sodík, magnezium, železo a další nezbytné minerály.

Chuť křepelčího masa je naprosto výjimečná a nedá se o běžným kuřetem srovnat. Před tím je ale nutný správný postup při přípravě zabité křepelky.

Příprava křepelčího masa ke zpracování

O prospěšnosti křepelčího masa není jistě pochyb, proto bychom ho měli do svého jídelníčku zařazovat pravidelně. Maso křepelek obsahuje vysoké procento proteinů. Díky tomu má velice pozitivní vliv na vývoj svalů. Konzumovat by ho tedy měli především fyzicky aktivní lidé, sportovci a děti. Každému zpracování masa předchází jedna nepříjemná záležitost, kterou je usmrcení. Jistě to není pro žádného chovatele příjemné, ale je to nezbytné.

o Kohoutci na maso se zabíjejí většinou ve věku 45 až 60 dnů.

o V tu dobu nastává pohlavní dospělost, a to se projevuje i na jejich agresivitě.

Deset takto starých vykuchaných křepelek váží kolem 1300 gramů. Každý chovatel jistě bude volit co nejhumánnější způsob usmrcení.

Vhodný postup po usmrcení

Po zabití se křepelky spaří po dobu cca devadesáti vteřin ve vodě horké přibližně 60-70 °C. Po několika minutách vychladnutí se oškube peří. Nejprve nahrubo a poté pod tekoucí vodou i poslední pozůstatky. Po oškubání se odstraní hlava a pařáty.

• Vyndají se vnitřnosti a vše se propláchne.
• Spotřebovat se dají pochopitelně játra, srdce i žaludek.
• Je to v podstatě stejné jako u běžných druhů naší drůbeže.

Jedna křepelka na jednoho strávníka

Při pohledu na tohoto drobného opeřence můžete mít někdy dojem, že snad nebude mít ani žádné maso. Opak je pravdou. Křepelky mají dobře vyvinutou svalovou hmotu, a tak vás příjemně překvapí množstvím masa zejména z prsou a stehen. Při pořádání hostiny ale přesto počítejte jednu křepelku na jednoho strávníka.

• Dalším překvapením může být rozdíl v chuti mezi kuřetem a křepelkou.
• Kuře se prostě příjemné chuti křepelčího masa v žádném případě nevyrovná.

Gurmáni připravují křepelky s různými druhy nádivek nebo zabalené v anglické slanině. Dá se také úspěšně smažit v trojobalu. Možností tepelné úpravy křepelčího masa je celá řada.

Rozpoznat pohlaví u japonské křepelky může být pro začínajícího chovatele někdy problém. Naštěstí existuje celá řada metod. Jedna z nich je naprosto spolehlivá.

Rozeznávání pohlaví

Při chovu jakékoliv druhu drůbeže je nutné rozpoznat pohlaví vylíhnutých kuřat. Stejné je to i u chovu japonských křepelek. Zkušený chovatel rozpozná slepičku od kohouta už v prvním dnu jejich života.

• Jednodenní samečci mají na břišní straně rozevřené kloaky a samičky tam nemají buď nic nebo jen výstupek.
• Pokud tam zatím nic podobného nevidíte, pak nezoufejte.
• Chce to zkušenosti a dobré oko.

Zatím se můžete řídit zbarvením jednotlivých kuřat. U přírodního (divokého) barevného rázu rozeznáte slepičky od kohoutků při jejich přepeřování, ke kterému dochází ve věku cca 3-4 týdnů. Slepička bude mít rovnoměrně kropenaté bříško. Kohoutek má bříško jednobarevné, lososově hnědé. U jiných barevných rázů si i zkušený chovatel musí mnohdy počkat až na věk 35 dnů, kdy už se dá většinou dobře rozeznat pohlaví. A to buď pohledem nebo pohmatem. Jestliže otočíte křepelku břichem nahoru, pak můžete u samečka najít a promáčknout zduřenou kloakální žlázu, která bude produkovat bílý pěnovitý sekret (sperma).

• Dalším rozlišovacím znakem je kůže v této oblasti.
• Slepičky mají kůži nad kloakou modrošedou. Kohoutci růžovou.

Rozdíl je i v chování

Časem vypozorujete i to, že se samička od samečka liší pochopitelně i svým chováním. Jestliže jste tedy schopni od sebe obě pohlaví bezpečně odlišit, je dobré si jedno pohlaví okroužkovat. Ušetříte tak čas při následné selekci. Japonská křepelka je pohlavně dospělá už v šesti týdnech svého života. První vejce můžete očekávat okolo padesátého dne.

• Rozhodně neztrácejte hlavu, pokud všechny popsané metody rozpoznávání pohlaví selžou.
• Poslední možností je počkat, až některý opeřenec zakokrhá.

Tento hlasový projev je totiž vlastní jen samečkům. Je to sice metoda, která zabere nejvíce času, ale pro začátek může být nejspolehlivější. Jen si budete muset prostě počkat, až se projeví.

Přesto, že máte křepelky ve venkovní voliéře, bude na dobu silnějších mrazů dobré přestěhovat je do vhodnějších prostor. Využít k tomu můžete například skleník.

Na zimu se mohou křepelky ubytovat ve skleníku

Chovatelské zařízení pro křepelky lze vyřešit několika možnými způsoby. Jedním z nich je voliéra, ve které budou mít dostatek životního prostoru. Při budování tohoto zařízení je nutné myslet zejména na bezpečnost křepelek a zabezpečit vše tak, aby se k nim nedostal nějaký predátor. Podle mnohých chovatelů jsou pro ně nejen snadnou kořistí, ale i oblíbenou pochoutkou. Ovšem nejedná se pouze o lišku nebo kunu. Škodu mohou napáchat i drobní hlodavci, například myši.

• Křepelky jsou od přírody velice plaché, a tak by je mohla přítomnost i těchto drobných hlodavců vystresovat.
• Navíc je známé, že myši přenášejí různé choroby, a tak by mohly způsobit zavlečením nějaké choroby fatální problém.

Zabezpečení musí být dostatečné pochopitelně i z toho důvodu, aby se nám křepelky nerozprchly po okolí.

Mrazy snášejí velice špatně

Jestliže budou křepelky bydlet ve venkovních voliérách, pak ale musíme počítat s rapidním (někdy zcela) snížením snůšky v chladných měsících. Mnoho chovatelů doporučuje každopádně přestěhovat křepelky na zimu do prostor chráněných proti mrazu. Ten je pro ně velice nevhodný. Lze to vyřešit docela jednoduše.

• Prostě křepelky na zimu přemístíte do vhodnějších prostor.
• Ideální je k tomu využití skleníku.
• Zbavíte se tak i starostí se zamrzáním napáječek.
• Je ale nezbytné mít připraveno pohotovostní vytápění pro případ, že by uhodily mrazy a zvýšit teplotu ve skleníku na 5-10 °C.

Křepelky, které žijí zbytek roku pouze ve venkovní voliéře, se s touto teplotou plně spokojí. Za podestýlku se nejlépe hodí štěrk a hobliny. Není ale vhodné nechat křepelky volně po skleníku pobíhat. Ideální je uspořádat sem několik beden (80x100cm) a v nich je po skupinách ubytovat. Do každé bedny se instalují dvě 40 W žárovky. Promrzání skleníku lze zabránit použitím polykarbonátových desek.

Díky své velikosti jsou křepelky skutečně nenáročné na životní prostor. Proto je můžete umístit do bývalé králíkárny nebo pořídit skladné chovné klece.

Chov křepelek v bývalých králíkárnách a chovných klecích

Možností, kde budete své křepelky chovat, je skutečně celá řada. Můžete například využít i prostory bývalých králíkáren. Je ale nutné králíkárny rekonstruovat tak, aby byly pro tyto opeřence vhodné. Na podlahu je ideálním materiálem dřevo, které je kryté lepenkou. Na tu se nasype tří až pěticentimetrová vrstva hoblin.

• Jeden box by měl mít rozměry přibližně 60x60 cm.
• Tento rozměr je totiž ideální vzhledem k sestavení jednotlivých skupin.

Do takto rozměrného jednoho boxu dáte vždy tři slepice a jednoho kohoutka. Do boxu je vhodné umístit i slámu a písek. Krmení a napájení je řešeno na podlaze ve vhodných krmítkách, miskách a praktických kloboukových napáječkách.

Pozor při čištění

Trochu problematičtější je čištění. Avšak zanedlouho zjistíte, že si díky každodennímu kontaktu na vás křepelky rychle zvyknou a nebudou se snažit před vámi prchnout za každou cenu. S takto řešeným chovem mají chovatelé dobré zkušenosti.

• Malé skupinky s dostatkem prostoru jsou bez stresu, a proto mají chutnější vajíčka i maso.

Chovná klec

Další možností je chovná klec, která se doporučuje v případě, že jsou křepelky určeny pouze na produkci vajec. Výhodou chovných klecí je jejich skladnost a snadné čištění. Napájení a krmení je řešení z vnější strany. Praktické je i sbírání vajec, která se vykutálejí dopředu a vy jen sbíráte.

• Klec se dá umístit v podstatě kamkoliv.
• Řešením může být sklep, garáž nebo jiná nepoužívaná místnost.

Jestliže chcete svým křepelkám zvýšit komfort, pak jim můžete instalovat jako doplněk klece popeliště. Budou sice spokojenější, ale vy budete mít trochu více práce s kontrolou popeliště. Vajíčka budou totiž slepičky snášet i tam.

• Další nevýhodou bude rozhrabování podestýlky a její vypadávání přes pletivo.
• Šikovný kutil by si ale měl umět s tímto problémem poradit nějakou vhodnou bariérou.

Vybrat vhodná vejce na chov není vůbec složité. Pokud s nimi bude chovatel zacházet přesně podle určitých pravidel, může se za 16 dnů těšit na novou generaci.

Příprava vajec na líhnutí

Vzhledem k tomu, že je kvokavost u křepelek zcela potlačena, jedinou možností, jak si odchovat další generaci, je umělá líheň. První, co musí chovatel udělat, je výběr vhodných vajíček. Je dobré používat z vlastního chovu, ale čas od času je prospěšná výměna s jiným chovatelem.

• Nezapomínejte ale, že vajíčka, která jsou přepravována, mají nižší líhnivost.
• Neprospívají jim otřesy, náhlé změny teploty i nedostatek čerstvého vzduchu.

Valíčka, která vybereme pro líhnutí, musí splňovat několik základních podmínek. Ty jsou na první pohled viditelné, a tak se tohoto kroku nemusí obávat ani začínající chovatel.

• Vejce mají být z čistého a zdravého prostředí.
• Tvar je symetrický, bez jakýchkoliv deformací.
• Skořápka není porušená, ale pevná a nepoškozená.

V tom, jak dlouho se mají nechat vajíčka odpočívat, nejsou chovatelé zcela jednotní. Některý doporučuje i sedm dnů a někdo je přesvědčen, že ideální dobou je pouhých 24 hodin. Rozhodně ale nechte vejce odpočívat v poloze ostrým koncem dolů při teplotě mezi 16-18 °C.

Líhnivost bývá celkem vysoká

Do líhně se vkládají vejce křepelek, které jsou staré dva až osm měsíců. Oplozenost vajíček bývá poměrně slušná. Chovatelé hovoří o sedmdesáti až sedmdesáti pěti procenty.

• Jestliže používáte líheň opakovaně, pak je nutné celé zařízení vydesinfikovat nejlépe tzv. chytrou dezinfekcí.

Malé křepelky se budou klubat na svět tak za šestnáct až sedmnáct dnů. Zbylá vajíčka ale ještě nelikvidujte. Někdy se může stát, že se některý opozdilec vyklube až v den osmnáctý nebo devatenáctý. Nežli vložíte vejce do líhně, tak ji zapněte a zahřejte na požadovanou teplotu. Je také prospěšné do budoucna dělat si záznamy pro lepší přehlednost.

• Tím, že pak vyberete tu nejúspěšnější chovnou skupinu, můžete dosáhnout devadesátiprocentní (i vyšší) líhnivosti.

Líhnutí malých křepelek je celkem složitý proces, který vyžaduje přesné dodržování některých zásad. Nejdůležitějšími parametry jsou vlhkost a teplota.

Líhnutí vajec

Pokud máme líheň připravenou a nahřátou, pak už nic nebrání tomu, abychom do ní vložili vybraná vajíčka. Jedním z nezbytných kroků je zajištění jejich obracení. Ale to za vás snadno zvládne automatický obraceč s redukcí pro křepelčí vejce.

o Pro začínajícího chovatele je ideálním systémem automatická líheň.

o Pak se stačí jen řídit návodem.

Teplota v líhni by měla být nastavena na 37,5 stupňů. Patnáctý den snížíme teplotu o jeden stupeň. Vlhkost v líhni udržujeme v rozmezí od 50-60 %. Čtrnáctý den ji zvýšíme na 80 % a vypneme naklápění. Tyto hodnoty jsou velice důležité. Zejména kolísání teploty by mohlo mít fatální následky.

• Jestliže by se teplota snížila pod 28 °C, embrya by odumřela.
• Teplota nad 42 °C by zapříčinila jejich uvaření.

I příliš velká vlhkost by mohla způsobit problémy. Horší je ale opačný problém. Trvale nízká vlhkost způsobí odumírání.

Vše je třeba zaznamenat

V den, kdy vložíte vejce do líhně, si nezapomeňte zapsat všechny důležité údaje. Což znamená datum, čas, původ vajec, teplotu v líhni, vlhkost, předpokládaný termín líhnutí. Jedním z kroků je také prosvěcování vajec. Docela postačí, pokud bude tento proces proveden za týden. K prosvícení je nutné mít vysoce kvalitní diodu.

• Oplozené vejce se při dobrém prosvícení rozpozná snadno.
• Vidíte v něm krevní žilky a zárodek.
• Neoplozené vejce je průhledné.

Prosvětlování vajec musí proběhnout logicky velice rychle, aby nedocházelo ke změnám potřebných hodnot. Po vylíhnutí necháme malé křepelky oschnout v líhni a pak je šetrně přemístíme do předem nahřáté chovné bedny. Tento prostor chystáme až těsně před samotným líhnutím, aby se nám do něj nedostaly nežádoucí nečistoty. Materiálem na výrobu bedny by mělo být dřevo, které dokáže udržet teplotu. Před ubytováním malých křepelek je ale nutné bednu vydesinfikovat. Dno bedny pokryjeme novinami.

Vzhledem k tomu, že veškerá péče o vylíhnuté křepelky je pouze na chovateli, bude to vyžadovat dostatek času, trpělivosti a přesného dodržování všech podmínek.

Odchov vylíhnutých křepelek

Jestliže se vše podařilo přesně podle plánu, pak máme tedy v bedně novou generaci malých křepelek, které budou vyžadovat maximální péči. Musíme jim prostě nahradit kvočnu. Jak bylo řečeno, pro první dny jejich života je nejlepším řešením umístění do dřevěné bedny, jejíž dno je pokryto novinami. Ty musíme každý den měnit, aby byly křepelky stále v suchém prostředí. Druhou variantou je použít místo novin perlinku.

• Nad bednu instalujeme infrazářiče.
• Jeden s infračervenou žárovkou a druhý s klasickou bílou.
• Tímto způsobem udržujeme teplotu v rozmezí od 35 ­- 37 °C.

Jiným řešením je umělá kvočna + jeden infrazářič. Nezbytností je pochopitelně i napáječka, kterou každý den vymyjeme a dáme opěr čerstvou, nepříliš studenou, vodu. Krmíme speciální krmnou směsí pro kuřata společně s vaječnou směsí.

• Ideálním řešením je tubusové krmítko, které je stabilní a umožňuje snadný přístup všem kuřatům.

Teplota se stále přizpůsobuje

Důležitým faktorem pro správný odchov vylíhnutých křepelek je i teplota.

• první týden 35-37 °C
• druhý týden 32-30 °C
• třetí týden 27-25 °C
• další dny 22-20 °C.

Teplotu je nutné stále hlídat. Vlivem přehřátí by mohlo docházet ke zbytečným úhynům. Kritickou situaci poznáte snadno. Křepelky stojí na místě a jsou malátné.

Podestýlka

Po prvním týdnu přidáme do odchovné bedny na noviny vrstvu hoblin. Rozhodně se nedoporučuje jemný písek nebo drobné piliny. Křepelky by se mohly nazobat a uhynout.

Velikost odchovny

Rozměry odchovny se řídí nejen podle stáří křepelek, ale také podle toho, zda jsou nosné nebo masné.

• Nosné křepelky budou vyžadovat na jednoho obyvatele:
• první dva týdny 28 cm2
• 14-28 dnů 56 cm2
• 28-42 dnů 84 cm2
• dospělé 100 cm2.

U masných křepelek je třeba k rozměrům odchovné bedny přidat ještě 70 %. Do chovných klecí přestěhujeme křepelky ve věku 4 až 5 týdnů.

Pokud dojde ke zranění křepelky, je nutná okamžitá karanténa. Jinak by mohlo dojít k jejímu uklování. Následná péče ale není většinou nikterak složitá.

Zraněné křepelky

I při sebelepší péči se mnohdy nevyhneme řešením problémů se zraněnými křepelkami. Kdo má zkušenosti s klasickými slepicemi, tak ví, že krev tyto ptáky velice přitahuje a jsou schopné zraněnou "kolegyni" uklovat.

• I v křepelkách vyvolává pohled na krev kanibalismus.
• Je tedy nutné zraněnou křepelku izolovat od ostatních.

Jakmile se rána zacelí, můžete vrátit křepelku zpět do hejna. Je ale žádoucí nějakou dobu jejich chování sledovat. Může se totiž stát, že se izolovaná křepelka stane terčem útoku. Řešení je v tom případě podstatě jednoduché.

• Všechny jedince přemístíme, klec vydesinfikujeme a pak se celé hejno vrátí zpět.

Další nehoda, která může křepelky potkat, je zlomenina. Jestliže se jedná o končetinu, pak použijeme dlahu a připevníme náplastí, která bude krýt případné další zranění. Vhodnou dlahu vyrobíme například z podélně rozříznutého brčka. Častým problémem je zlomené křídlo. Po ošetření rány se konce křídel sváží, aby nevisely.

• Jestliže vše proběhne bez komplikací, za dva až tři týdny bude křepelka opět v pořádku.
• Každopádně musí být, ale na dobu rekonvalescence oddělena od ostatních.

Někdy je nutný zásah veterináře

Zraněnou křepelku je také nutné pravidelně kontrolovat. Vzhledem k tomu, že má sníženou pohyblivost, musí mít stále na dosah vodu i krmivo. Stravu je vhodné obohatit vysokým obsahem vápníku a fosforu. Při zranění křídla může nastat i druhá, horší, varianta. Jestliže nesrostlo, je zapotřebí zásah veterináře, který křídlo amputuje.

Dobrá rada - v lékárně nebo na internetu najdete sprej na rány pro zvířata. Jedná se o známý tzv. obvaz ve spreji. Ten vytvoří na ráně ochranný film a do rány se tak nedostanou nečistoty nebo případná nákaza. Investice do tohoto přípravku není vůbec vysoká, proto je dobé mít ho pro případ nehody k dispozici. Stejně, jako karanténní bednu.

Tak, jako všichni tvorové, mohou i křepelky trpět závažnými potížemi z prochladnutí, vlivu prudkého slunce nebo nedostatkem vitamínů a minerálů.

Zdravotní obtíže jako důsledek nevhodného prostředí

Japonské křepelky jsou považovány za poměrně odolné. Přesto se jistě čas od času setkáme s některými zdravotními potížemi nebo chorobami. První zásadou je vždy oddělit okamžitě jakýmkoliv způsobem hendikepovanou křepelku od ostatních. Platí to i při pouhém podezření, že není něco v pořádku.

Prochladnutí

Tento problém poznáme docela snadno. Nastydlá křepelka stojí nebo sedí v rohu výběhu a má naježené peří. Většinou postačí dát ji pod infrazářič a dosáhnout teploty kolem 40 °C. Do vody nebo přímo do zobáčku nakapejte vitamínové přípravky.

• Někdy se mohou přidružit nemoci dýchacích cest. Při obtížném dýchání dopřejeme křepelce inhalaci. Do jednoho litru horké vody se vmíchá lžička soli a nádoba se přiloží ke kleci. Obojí se zakryje hadrem a nechá se přibližně čtvrt hodinky působit.

Úpal

Opačným problémem může být úpal nebo úžeh. I ten je snadno rozpoznatelný. Křepelky mají otevřený zobák a rychle dýchají. Prevencí je vytvoření stínu nebo úkrytu, kam se mohou křepelky před příliš prudkým sluncem schovat.

• Jestliže už problém nastal, pak první pomocí je pokapat hlavy studenou vodou. Dobrým nápadem je například rozprašovač. Silnější úpal ale může skončit úhynem.

Vitamíny

Zdravotní obtíže může křepelkám přivodit i nedostatek vitamínů a minerálů. Následky jsou docela fatální, proto je rozhodně na místě prevence a dobrá péče. Nedostatek potřebných látek způsobuje malátnost, ochrnutí končetin nebo vypadávání peří.

• Nedostatek vitamínu
• A - poruchy v tvoření močové kyseliny.
• D - nemoci kostí. V zimním období je nutné používat vitamínové přípravky.
• E - poruchy rozmnožování.
• C - špatná tvorba krevních buněk.

Kromě vitamínů jsou důležité i minerály. Zejména vápník a fosfor, které mají vliv na tvorbu kostí a opeření. Ostatní potřebné látky (vitamíny K2, B1, B2, B12) najdou v zeleném krmivu.

Křepelky může občas potrápit průjem nebo zácpa. Léčba je celkem snadná a většinou účinná. Závažnějším problémem je uvízlé vejce. To může skončit špatně.

Nemoci a obtíže vnitřních orgánů

Křepelky mohou potrápit i takové problémy, kterými jsou zácpa nebo průjem. Jestliže trpí průjmem, pak je vhodné do krmiva přidat trochu máku. Rozhodně s ním nic nepokazíte. Má pozitivní účinky i při zánětu střev. Zácpu poznáme tak, že křepelka nepřijímá potravu a vypadá jako omráčená. V tomto případě nakapeme do zobáku (nebo kloaky) jednu až dvě kapky olivového, ricinového nebo rostlinného oleje.

• Jestliže to nepomáhá, může se jednat i o otravu z chemicky ošetřené trávy.
• V tom případě rozhodně vyhledejte pomoc veterináře.

Křeče při snášce

Tento problém se objevuje především u velmi mladých slepic při náhlém ochlazení vzduchu, nachlazení nebo nadměrném (zdeformovaném) vejci. Slepice vám obtíže dává najevo neklidem, zježeným peřím, spuštěným břichem a tím, že si řitní otvor otírá o podlahu. Při podezření na tento problém šetrně prohmatáme křepelku.

• Uvízlé vajíčko je snadno nahmatatelné.
• Okamžitý zákrok je nezbytný.

První pomocí je nakapání rostlinného oleje do kloaky a uložení na teplé místo (40 °C) pod infrazářič. Většinou bude uvízlé vajíčko za malou chvilku venku a tím se problém zcela vyřeší. Pokud to nepomohlo, je zapotřebí zásah zkušeného chovatele nebo veterináře, který lehkým masírováním pomůže vajíčku ven.

• Rozhodně se ale nevyplatí experimentovat.
• Rozbití vajíčka způsobí úhyn křepelky.

Parazité

Ty sice nepatří k nemocem vnitřních orgánů, ale mohou naše křepelky velice potrápit. Stejně jako domácí slepice, mohou i křepelky napadnout čmelíci. Je to sice nepříjemný problém, ale rozhodně není neřešitelný. To, že na vaše křepelky útočí čmelíci, poznáte i podle toho, že mohou mít opelichaná záda.

• Pokud nepomůže pravidelná a důsledná dezinfekce křepelčího výběhu, pak je vhodné použít některý silný přípravek, který najdete na internetu nebo v běžných prodejnách potřeb pro zvířata.

Vejce japonských křepelek mají prokazatelně léčivé účinky. Kromě toho obsahují celou řadu látek, které nám pomohou posílit imunitu a přidat na kráse.

Křepelčí vejce

Křepelčí vejce poznáme velice snadno na první pohled. Liší se od slepičího nejen velikostí, ale i zbarvením. Křepelčí vejce je přibližně pětkrát menší nežli slepičí. Přesto obsahuje daleko více zdraví prospěšných látek.

• Vitamín A-2,5násobně více.
• Vitamín B1 - 2,8násobně více.
• Vitamín B2 - 2,2násobně více.
• Fosfor - 5krát více.
• Fosfor z křepelčích vajec působí velice pozitivně na duševní vývoj. Kromě toho bylo zjištěno, že povzbuzuje potenci. Jeden bulharský vědec tvrdí, že má daleko lepší účinky nežli známá modrá tabletka.

Křepelčí vejce se liší také v tvrdosti skořápky. Tloušťka křepelčích je průměrně 0,2 mm. Produkce vajec u křepelek začíná přibližně kolem 35 dne věku. Roční produkce může dosáhnout až 320 vajec. Velikostní rozdíl mezi jednotlivými vajíčky může být dost značný. Nosné slepice snášejí vajíčka o váze cca 11 g a masné kolem 15 g. Křepelčí vejce se využívají i v kosmetice díky obsahu tyrozinu, který je zodpovědný za zdravou barvu kůže. Vysoký obsah lecitinu v syrových vejcích snižuje hladinu cholesterolu.

Prevence proti nachlazení a civilizačním chorobám

Vzhledem k tomu, že mají vejce křepelek antibakteriální a imunomodulační vlastnosti, doporučuje se jejich pravidelná konzumace. Pozitivní vliv mají i pro pacienty trpící anemií, bolestmi hlavy, astmatem nebo zánětem žaludeční sliznice. Pravidelná konzumace upravuje krevní tlak a zlepšuje trávení. Křepelčím vejcím by měly přijít na chuť i těhotné ženy a děti. Vajíčka křepelek jsou také přirozeným zdrojem Omega - 3 a Omega - 6 mastných kyselin, které mají příznivý vliv na kardiovaskulární systém. V Japonsku, Rusku a Americe se syrová vajíčka používají přímo k léčebným účelům ve formě kúr.

• Problém může nastat při rozklepnutí křepelčího vajíčka.
• Můžete použít ostrý nůž a špičku odříznout anebo jsou na trhu speciální kleštičky.

Ačkoliv se zdá křepelka jako velice malý zdroj masa, není tomu tak. Překvapí vás nejen množstvím svaloviny, ale také výjimečností chuti svého masa.

Křepelčí maso na jídelníčku

Zdraví prospěšná je konzumace nejen vajec, ale i křepelčího masa. Díky tomu, že je velice málo kalorické, může se podávat i při různých dietních omezeních. Malé množství obsahu tuku také zaručí, že se nebude zvyšovat hladina cholesterolu v krvi. Křepelčí maso je velice bohaté na velké množství vitamínů, především skupiny B. Oceňován je i vysoký obsah selenu a železa.

• Křepelčí maso je vhodné podávat dětem nebo nemocným lidem.
• Je to ideální strava při regeneraci organismu po závažnějších onemocněních.

Křepelčí maso je podobné zvěřině

Maso křepelek se od masa domácí drůbeže liší na první pohled tím, že je tmavé a má krátkou svalovinu. Podobá se tedy na první pohled spíše zvěřině. Abyste získali pro kuchyňské využití přibližně kilogram masa, počítejte se šesti křepelkami.

• Příprava křepelčího masa není složitá a použít lze recepty pro ostatní drůbež.
• Může se péct, smažit, vařit.

Výsledek vás ale příjemně překvapí. Někdo považuje drůbeží maso za fádní a málo výrazné. V tomto případě ale každý změní názor. Křepelčí maso se vyznačuje skutečně jedinečnou chutí.

V historii jídlo pro šlechtu, dnes pro sportovce

Dříve bývaly křepelky běžnou součástí šlechtických hostin. Dnes, když známe pozitivní vliv na celkové fyzické i psychické zdraví, je maso z křepelek na jídelníčku vrcholových sportovců. Většinou se křepelky připravují pečené s nějakou vhodnou nádivkou.

• Za delikatesu se považují i klasické řízky nebo křepelky smažené v trojobalu.
• Postačí, když ji přepůlíte, obalíte a usmažíte do měkka.

Tím, že si zakomponujete do své pravidelné stravy křepelčí vajíčka a křepelčí maso, zajistíte si nejen velice chutné menu, ale také přísun vitamínů, minerálů a dalších zdraví prospěšných prvků.

• Křepelky vám tedy dávají skvělou možnost dobře a chutně se najíst a tím vlastně pečovat o své zdraví.

Křepelčí vejce

Křepelčí vejce - úžasný zdroj vitamínů a živin

Křepelčí vejce si v současné době rychle získávají popularitu jako chutná a zdravá alternativa k vejcím slepičím.

Chutnají podobně jako slepičí vejce, ale jsou mnohem menší - obvykle dosahují jen asi třetiny či čtvrtiny velikosti standardního slepičího vejce. Skořápky křepelčích vajec mají krémovou barvu s hnědými skvrnami a obsahují sytě žluté žloutky. Přestože jsou malá, jsou překvapivě bohatá na živiny, vitamíny, antioxidanty a další zdraví prospěšné látky, kterých obsahují v průměru dvakrát více, než běžná slepičí vejce.

Křepelčí vejce jsou bezednou studnicí vitamínů a nutrientů

Jediné křepelčí vejce vám dodá podstatnou část doporučené minimální denní potřeby vitamínu A, B1, B2, B12, selenu, riboflavinu, cholinu a železa - a to vše v úhledném malém balení které obsahuje pouze 14 kalorií.

Selen a riboflavin jsou velmi důležité sloučeniny, které pomáhají vašemu tělu proměnit jídlo v energii a zajišťují také správnou funkci štítné žlázy. O prospěšnosti vitamínu B12 a železa taktéž nemohou být spory. Je známo, že tyto látky podporují zdravou funkci nervového systému a pomáhají při tvorbě červených krvinek.

Cholin je navíc velice důležitý pro tvorbu acetylcholinu, neurotransmiteru, který zprostředkovává komunikaci mezi svaly a nervovým systémem. Křepelčí vejce obsahují také vysoké dávky fosforu a lecitinu, což má příznivé účinky na snižování hladiny cholesterolu, zlepšování stavu kardiovaskulárního aparátu a dokonce i na povzbuzení potence.

Křepelčí vejce dokážou mírnit příznaky alergií

Vejce křepelek mohou konzumovat i lidé, kteří mají na vejce alergii. Navíc dokáží tlumit i projevy jiných alergií, obsahují totiž protein ovomukoid, který se používá při léčbě alergických projevů. Jsou také bohatým zdrojem Omega-3 a Omega-6 mastných kyselin, niacinu a esenciálních aminokyselin, díky čemuž je jejich konzumace velice prospěšná pro zdravý vývoj dětí.

Jsou odolná vůči salmonele a jiným nebezpečným bakteriím

V případě nedostatečně tepelně upravených slepičích vajec je velkým rizikem salmonelóza, obzvláště v teplých letních měsících. U křepelčích vajec však nákaza touto nebezpečnou bakterií nehrozí. Křepelčí vajíčko totiž obsahuje membránu, která žádné choroboplodné zárodky dovnitř nepustí. Jsou proto vhodná i pro použití ve studené kuchyni, například k přípravě domácí majonézy.

Křepelčí vajíčka neobsahují antibiotika ani jiné cizorodé látky

Velkým problémem slepičích vajec jsou různá léčiva přidávaná do krmiva slepic. Ta se poté usazují i v jejich vejcích a dostávají se tak do lidského potravního řetězce. U křepelek se většinou s ničím podobným nesetkáte. Křepelky mají totiž vysokou tělesnou teplotu, která dosahuje i více než 42°C. Díky tomu jsou odolné vůči většině běžných infekcí a jejich chovy není nutno tolik očkovat. Zdravější jsou tak nejen jejich vejce, ale i maso.

Jak používat křepelčí vajíčka

Křepelčí vejce lze připravit podobnými či stejnými způsoby, jakými používáte i vejce slepičí, přestože doba nutná k jejich uvaření je vzhledem k jejich menší velikosti výrazně kratší. Pokud budete chtít uvařit křepelčí vejce natvrdo, nepřekračujte dobu vaření 3 - 4 minuty. Můžete je však použít i při výrobě domácích majonéz.

Křepelčí vejce jsou oblíbena zejména v Japonsku, kde jsou považována za pochoutku a používají se často i syrová. Přestože jsou o něco dražší, neměla by křepelčí vajíčka ve vašem jídelníčku chybět. Díky obsahu látek prospěšných pro zdravý tělesný a duševní rozvoj dětí mají neodmyslitelné místo v dětské stravě, ale mají však co nabídnout i dospělým, díky vysokému obsahu antioxidantů, který funguje jako neprůstřelný štít proti útokům civilizačních nemocí.